Vzkazník Jany Nozarové z 24 hodinovky

Jde o charitativní běh ve prospěch Hospice sv. Jiří v Chebu. Účastník může zaběhnout nebo ujít, kolik chce koleček. Jedno kolo měřilo 1100 metrů.

Můj výkon: 77 kilometrů, 20tá z 59 žen a 54 z celkem 149 účastníků. 

Pro mne to byla obrovská zkušenost. Jak se znova postavit na nohy po minimální regeneraci. Také hlava u tohoto typu závodu funguje jinak. Není před tebou cíl uběhnout určitý počet km ve stanovém limitu nebo líp. Tady v podstatě o žádné umístění nešlo. Měla jsem před sebou jen 24 hodin běhu, chůze, občerstvovaní a trochu odpočinku . Takže i tělo víc reaguje na únavu a bolest. Když vynechám chvíle v gastrozoně, tak jsem odpočívala 7 hodin. Pokud se tomu na karimatce ve spacáku dá říkat kvalitní odpočinek.  V noci jsme s kamarádkou Tamarkou chodily. Jedno kolo za 10 minut.  Už jdeš potom jako automat. Ráno bylo po 4 hodinách přerušovaného spánku krušné. Myslela jsem, že se nepostavím na nohy. První kolo jsme po snídani s Tamarkou obešly.  Zahřála jsem se, sundala teplou bundu a najednou jsem se rozběhla.  Střídala jsem to: uběhnutých pár koleček,  pak kombinace běhu a chůze a znova jen uběhnutá kolečka. A bylo z toho 26 kilometrů  a celkem těch 77. 

Ale čísla nejsou důležitá.  Důležitější je, pro koho jsem to vlastně podnikla.  To že můj skromný finanční příspěvek třeba někomu pomůže k důstojnému a lidskému odchodu z toho světa. Lidi z Hospice a všichni dobrovolníci byli naprosto úžasní a i po těch dlouhých 24 hodinách usměvaví.

Tohle byl opravdu vrchol mého letošního běžeckého roku a další nádherný zážitek.